Po krušné době školské a vědecké průpravy, spo~
jené se zápasem o suchou skývu, nadchází Josefu
Dobrovskému u Nosticů deset jasných let sou=
středěné práce a prvních naukových úspěchů. Vycho=
vatelství čtyř mladých hrabat, o něž se dělil s Pelclem
a SchaUerem, zaměstnávalo, ale nevyčerpávalo,
přinášejíc do života příjemné střídání města i venkova a po
•vinností společenských s prací v studovně. Pražský
palác poskytoval bohatou knihovnu, vábící filologa
i historika; měšický zámek i villegiatura jindřichovská
zvaly vyznavače Horatiova mezi mírné půvaby
venkova; ušlechtilé panstvo chovalo se všude k jemně
rozmarnému, vtipně ironickému, mladistvě svěžímu
klerikovi s gracií hostitelů a bez povýšenosti
chlebodárců, zvláště když přátelství mužů jako Neuberka,
Borna, Vydry a brzy také členství v právě založené
České společnosti nauk povznesly mladého muže
vzácných hodnot osobních také společensky.

První desetiletívědecké činnosti Josefa Dobrovského,
v němž se z orientalisty a biblického hermeneuta
postupně přerozuje na slovanského filologa, kdy k ja~y
•kovědci přistupuje rovnocenně historik slovesnosti
a kdy se dějezpytec přihlašuje nejenom pomocnou prací
pro přítele Pelda, ale i samostatnými studiemi, - toto
desetiletí má všecky znaky literárních počátků ducha
založeného kriticky. Zoprávněné hrdosti nad vlastními
rozsáhlými i důkladnými vědomostmi, z pocitu duševní
síly převyšující předchůdce i vrstevníky,zeštastné iluse
mládí, které vidí svět před sebou otevřený, vzniká
při
18