patentu a rušitele nevolnictví ani osvícení kněží, ač
značně omezil jejich veřejnou moc, ani vzdělaníšlech .•.
tícové, jejíchž výsad a prospěchů se citelně dotkl svými
reformami poddanskými a pozemkovými. Zvláště mla .•.
dé vzdělanstvo vyrůstalo v úctě k panovníku stejně
zanícenému jako neštastnému, věříc, že se ráj na zemi,
slibovaný josefinismem, opravdu uskutečníl ti pak
z inteligence, kdož přišli zdola, pocitovali k císaři vděč .•.
nost krve za bratry i za předky.

Souboj vídeňské centralisace, hlásané i prováděné
byrokracií, s českým tradicionalismem, vedeným šlem .•.
tou, byl prudký v celém předposledním desetiletí věku
osmnáctého, a v paradoxu, jehož se nejméně nadál
málo předvídavý panovník, probuzení národa českého
těžilo stejně z obecného uvolnění hmotným i duševním
sil, které přineslo josefínství, jako z národně tradičního
odporu proti politice vídeňské. Nikde nebylo lze toto
dění pozorovati z větší blízkosti, než právě u Nosticůl
Josefu Dobrovskému, dotud nezasvěcenému do ve .•.
řejných poměrů, sotva se mohlo dostati lepší školy.
Jeho chlebodárce hrabě Nostic byl přední mezi vůdci
oposice proticísařskétieho druh v povolání i v učeným
snahách Pel cl, s nímž se stáledůvěrnějizbližoval, usku
•tečňoval ve vlastivědě snahy vlastenecké tradice I bor
•novská družina, která byla u Nosticů jako doma,
chystala na posil u týchž záměrů Českou Společnost naukl
také citové zanícení slavisty Durycha, který právě
tehdy měl na Dobrovského vliv nejsilnější, šlehalo z
osamělé jizby učencovy stejným směrem.

16