Vnosticovském paláci na Maltézském náměstí
na MaléStraněshromažďoval se výkvět praž~
ského vzdělanstva, které právě tehdy bylo
v nejužším svazku s držiteli a vykonavateli veřejné
moci. Byl to dokonalý salon po francouzském způsobě ,
kde vedle šlechty a úřednictva byli vítáni učenci a kde
se hedvábná sutana kněžská černala mezi skvělými
důstojnickými uniformami; vzdělané ženy se účastnily
hovorů a pro umělce nebyl přístup nesnadný. Mluvilo
se německy a francouzsky, někdy i vlašsky; latina se
považovala již za řeč zastaralou a málo společenskou;
ozval.li sekdo po česku, působilo to překvapení, amnozí
členové nosticovské společnosti byli uvedeni tím v roz",
paky, ač jim českého vlasteneckého vědomí nechybělo.

A přece pouze zevní ráz salonu nosticovského byl
mezinárodní; soustřeďovali nejvyšší purkrabí kolem
sebe vlasteneckou družinu z šlechticŮ, kněžíaučenců,
kteří věrně trvali při domácích tradicích a právě je v dU2
chu státoprávní politiky mobilisovali na obranu proti
vídeňskému centralismu a josefínské germanisaci. Tyto
snahy dodávaly jednoty společnosti, která se názorově
značně lišila, nebot v ní byli stejně zastoupeni věrní od •.
chovanci staré kulturyprotirefonnační jako vyznavači
nového osvícenství, náležející namnoz~iložím zednář.
ským. Jedni sloužili vytrvale zájmům Ríma, druzí jim
soustavně podrývali půdu, ale ti i oni se obraceli od.
mítavě proti Vídni jakožto úhlavní nepřítelkyni Prahy.
Stavovští šlechtici s Františkem Antonínem N osticem
v čelezdůrazňovali hlavně státoprávně politické zřetele

13