VI-

míru" a v "Národ nich Listech" ještě třemi. K tomuto
jednotnému cyklu, v němž některé postavy, zejména epis.
odícké, se vracejí, připojí Neruda ne zcela šťastně starší
práci "Týden v tichém domě" z r. 1867, vznikem i
provedenim přiléhající spiše k "Arabeskám". a třínácte těchto
prací skládá r. 1878 neveliký svazek "Povídek
malostranských".

"Povídky malostranské" nejsou jako "Arabesky" nahodilou
sbírkou povídkových prací z určitého období, nýbrž skutečným
jednotným dílem, cyklicky seřazeným. Osudy rázovitých a pro
Malou Stranu 40. a 50. let XIX. věku typických postaviček
starosvětských doplňují se vzájemně v celistvý, barvitý obraz
samorostlé čtvrti městské, uzavřené vůči ostatnímu světu, ale
uvnitř žijící vlastním žívotem probíhajícím pravídc:;lně a klidně
v pomalém tempu. Každá z malostranských figurek má
svůj zvláštní životní příběh, obyčejně vyhrocený některou
směšnou neb tklivou událostí, v níž takřka shrnuta a
soustředěna jest jeji povaha; většina z těchto charakteristik,
provedených s láskyplnou trpělivostí, povznáší se nad
jednotlivý případ k obecnému, typickému povabopisu
jednotlivých stavů a vrstev malostranských, čímž Nerudův obraz
rodné čtvrti nabývá úplnosti a malebnosti. Toho dosahuje
Neruda v "Povídkách malostranských" též jinými pro·
středky. Kromě typických postav před vád i také typická
dějíště a typické událostí: krámky a hostince, kostely a
hřbitovy, tržiště a hradby vymalovány jsou přeq zraky
čtenáře právě jako bohoslužby a pohřby, večerní besedy
v hospůdkách a na střechách, ranní trh a nedělní tance.
Neruda, jenž byl pravým mistrem v malbě :zátiší a ve :zpo·
dobováni drobných úlomků každodenní skutečnosti, věděl
dobře, kolik získá jeho líčeni na působivé pravdivosti,
dá·li mluviti vedle lidi i věcem a ukáže-li, jak osoby a
předměty tep~e pospolu skládají celistvý obraz dobového