VI

n'~ž v "Arabeskách", třeba že celý ráz této drobné sbírky,
dřipomínající album mžikových lotografií, nedopouštěl, aby
Neruda jednotlivé, letmo nahozené povahy rozvinul a
prokreslil. Jako cesty tak obohatily duševně Nerudu i jeho
zkušenosti novinářské: naučil se hleděti životu až na dno,
oceňovati události zdánlivě nepatrné jako články řetězce
dějin současných, chápati malé starosti, bolesti a
ztroskotání všedních lidiček jako projevy sociálního ruchu.
Neruda uzrál v těchto letech i lidsky: ztrativ milované
bytosti,' které buď značily posledni souvislost s dětstvím,
nebo naopak naděje kladené do budoucnosti, osamotněl se
svým tichým hořem, odloučil se od z'evního světa a v
mužném odevzdání do vůle přísného osudu, začal svůj
samotářský žívot, z jehož dna vyrostly nejvzácnější básnické
výtvory Nerudovy, hlavně. "Prosté motivy".

Roku 1869 opouští Neruda navždy po matčině smrti
Malou Stranu a hledí na ni jakož i na celé své dětství
zcela nově. To není již každodenní skutečnost, uprostřed
níž básník žije a jejíž jednotlivé součástky, ať děje, ať
postavy, ať dějiště může snadno z bezprostředně blizké
skutečnosti přenésti na papír; toť nyní jen vzdálená a tklivá
minulost, která se nikdy nenavrátí, toť ~bsah blahého a
nevinného dětství, ztraceného pro vždycky, toť tichá
vzpomínka, obetkaná touhou a steskem. Neruda postupně
idealisuje a krášlí svůj domov, své mládí, svou Malou Stranu;
tlumí rysy chudoby a ponížení, které s dětskými jeho léty
tak těsně souvisely; zpracovává ve vzpomínce vše v jednotný,
jímavý obraz vlídné prostoty a starosvětského půvabu.
Roku 1875, poprvé zjeví se mu tato Malá Strana a její
obraz zaměstnává ho po tří léta: r. 1875 přinesou "Ná.
rodní Listy" čtyři "Povídky malostranské"; příštího roku
přibude opět v "Národních Listech", v " Lumíru " a v
"Podřipanu" dalších patero; r. 1877 doplní je Neruda v "Lu-