v

jen bezmocné loutky a papírové kulissy, jimiž libovolně
zahrávala svrchovaná ruka spisovatelova. Romantické tyto
rysy, projevující se též velkou citlivQstí a smělou hrou
žertu, pozorujeme i na slohu Nerudově v tomto období:
jest neklidný, žvatlavý, nevěcný a lyrický i tam, kde
chtěl by jasně a určitě objektivně a epicky předváděti
skutečnost.

Tuto zvláštní směs subjektivního romantismu a věcného
realismu přijal Neruda od svých slovesných vzorů
německých: učil se vypravovati od Jeana Paula, Ludvíka Boerna,
Jindřicha Heina, kteří také sesílili Jeho soucitnou
humanitu, jeho lásku k svobodě, jeho vřelý zájem o současné
otázky. Tito mistři jemného pozorování a osobitě
zbarveného slohu byli opravdu blahodárnými učiteli v postřeh
0vání, pronikání a vystihování zajímavých a nevšedních
jednotlivostí; ale jak sami tak žáci jejich zapomínali pro
poutavý a malebný detail na celistvou jednotu díla, na
širokou malbu skutečnosti, na souměrnost celku i částí.
Neruda, v próse jejich samostatný žák, zůstal také vždy
mistrem svérázné drobnokresby, aniž se povznesl k obsáh.
lému a objektivnimu uměni rozlehlé a věcné malby
spo
lečenské. .

Umělecký vývoj Nerudy prosaika od "Arabesek" k
"Povídkám malostranským" souvisi co nejtěsněji s jeho
vývojem osobním. Na rozsáhlých cestách poznal nejen velký
kus světa, ale i bohatství postav, povah temperamentů;
vycvičil tu smysl pozorovací i schopnost psychologickou;
zbystřil svůj cit pro svéráznost, originelnost a malebnost
jednotlivcovu i společnosti; osvobodil se od nejednoho
společenského a mravního předsudku, přineseného z
domova. Pozorujeme to na drobném svazečku krátkých
povídkových črt a obrázků z cest Rů"zní lidé. vydaném
r. 1871; tu píše již (, mnoho úsečněji, živějí, plastičtěji