IV

společenským, jenž od slovesných začátků vyznačoval
demokrata Ner~du; jednak svěží a vlídný humor. zírající na
celou krátkou a marnou hru lidského života s chápajícím,
odpouštějícím úsměvem. který prozařuje veškeré projevy
Nerudy člověka, Nerudy básníka.

Naopak ukazuji četné nedostatky mladistvých "Arabesek",
že Nerudovi bylo uraziti značnou a dosti nesnadnou
vývojovou dráhu, než mohl vytvořiti zralé a vyrovnané
"Povídky malostranské". "Arabeskám" chybí jak zevní jednota
látková, tak zejména vnitřní celistvost slohová: mezi
skutečné povídky vsunut nejeden rozmarný feuiIleton; kresby
ze skutečnosti střídají se s báchorkovitými drobnůstkami;
opravdové novelly propracovaného děje a prokreslených
postav čtou se vedle úryvkových a čiře náladových ukázek
z deníku spisovatelova; kromě Malé Strany předváději se
i jiná dějiště, která povídkář zná jeJ!. matně a proto kreslí
mdle a nevýrazně. Hlavní umělecký nedostatek "Arabesek"
spočívá v tom, že Neruda stále kolísá mezi postupem
realistickým a romantickým. Snaží se sice vystihnouti
skutečný život opravdu věcně a přesně a vystříhá se
vědomého zasahování bájivé obrazotvornosti do dějů
nakreslených dle skutečných postav, dle opravdivých událostí,
takže někdy zavádí toto podrobné a trpělivé okreslování
života až k malichernostem a zbytečnostem. Avšak velmi
často ozve se vlastní, citově a náladově vzrušená, vtipně
a rozmarně uvažující osobnost spisovatelova proti tomuto
postupu přísně objektivnímu: pak vkládá povídkář do
líčených povah a postav mnoho z vlastního nitra, pak vplétá
do hovoru četné úvahy a nápady vlastní, pak přerušujť;
děj odbočkami nahodilého a podružného rázu. Tento čistě
subjektivní způsob jest dědictvím staré a zastaralé
romantiky, která vždy a všude činila osobnost umělcovu
výchoc!iskem, vidouc v postavách, v dějích a námětech namnoze