NERUDOVY POVÍDKY
MALOSTRANSKÉ.

POVÍDKAMI MALOSTRANSKÝMI, jimiž
čtyřiačtyřicetiletý Jan Neruda r. 1878 shrnul novellistickou žeň
posledních svých tří let, dostoupil jako povídkář vrcholu.
V dlouhém období úplného odmlčení se lyrikova, jenž na
samém prahu 60 let vnitřně uzavřel "Knihy veršů" a teprve
r: 1878 přihlásil se zase "Písněmi kosmickými", uzrálo
vypravovatelské, epické a psychologické umění Nerudovo,
projevivší se poprvé knížkou Arabesek r. 1864.

Tento svazeček drobných povídek, úsečných črt ze
skutečnosti, dětských vzpomínek a mladistvých kratochvílí
značí po mnohé stránce průpravu k "Povídkám
malostranským". Již tu zachycuje rodák a dlouholetý příslušnik n;}-f
rázovitější a nejstarožitnější čtvrti pražské řadu význačných
a svébytných postaviček, jak pamatoval se na ně ze svého
dětství; již tu oživuje s bystrým smyslem pro zachovalou'
malebnost a pro časové kouzlo mnoho místních a dobových
zvláštností Malé Strany, které takřka tvoří přirozený rámec
pro ony postavy a jich nepatrné osudy: již tu obestírá
nejednou celý děj toužebnou a tklivou vzpomínkou na své
mládí, které při veškerém hmotném strádání. a při vší
společenské stísněnosti bylo krásné a radostné. Ale podobností
možno sledovati ještě dále~ Dvojí citová struna, na níž
zahrány jsou .celé "Povídky malostranské", zvučí mocně
již v "Arabeskách": jednak vroucí a důvěrný soucit s trpí.
cím, bloudicím a v životním boji podléhajícím povrženccm

•