církevně vlasteneckého tradicionalismu vyplývalo jednak příkré odmítání
všeho moderního pokroku, nerozlučně spojeného s městskou civilisací,
jednak obmyslná oslava všeho přízemního, prostoduchého, skrčeného
v lidovém životě, co zůstává v přítmí kořenů, nedovedouc se vzepnouti
do volného vzduchu. Ale zaznívá snad odsud alespoň prostá a čistá
melodie, jež bývá údělem těch, kdož se uhnízdili ve stínu lidové duše?
Místo odpovědi stačí vysloviti jméno nejvýznačnější slovesné osobnosti
z této skupiny, Františka Sušila, nejméně melodického ze všech našich
básníků, přes to, že se zabral teoreticky a s velkou odbornou výzbrojí
do otázek prosodických a že důvěrněji než kdokoliv z jeho vrstevníků
znal hudební i slohovou povahu písní prostonárodních.

Tato katolická literatura moravská pracovala po půlstoletí proti ideím
roku 1848, kdy hegelský matný humanista František Matouš Klácel a
pohanský samolibý hedonik Jan Helcelet vedli své posluchače i čtenáře
na Moravě k vyšším formám lidství. Proti soustavné retardační práci
mocných církevních hodnostářů stejně jako proti politické reakci v zem~
kde netoliko na Špilberku, ale i na Cejlu bylo "mnoho pokojíků", dlouho
a marně se vzpírali stateční zástupcové mladého sVbbodomyslnictví v letech
šedesátých; vzpomeňme z tohoto času "za živa pohřbených" alespoň dvou
milých osobností z literární bohémy, jež teprve zásluhou neunavného
Miloslava Hýska byli doceněni: dumného lyrika s melodií v uzounké dušičce
Aleše Balcárka a havlíčkovského novináře břitkého péra a pevného
programu Františka Jaroslava Kubíčka.

Nepřišel jsem, abych zde konal církevně politickou kritiku neb dokonce
protináboženskou agitaci. Uznávám vděčně, co znamenalo věrné katolické
kněžstvo pro národně jazykové probuzení na Moravě. Chápu plně
výchovnou moc kultu velkých světců ve středověku, který se po případě
může prostírati až do devatenáctého století. Ano, jsem ochoten přiznati,
že pojem moravanství byl netoliko zpoetisován, ale i zmonumentalisován
představou strážných vrchů a svatyň Hostýna a Velehradu. V hloubi duše
však cítím, že tento ultramontanism, církevně tak uvědomělý, má pramálo
společného s podstatou náboženství, již pro svůj výlučný základ minulostní.
Náboženství naopak - a na jeho konfesijní formě při tom vůbec

8