val zcela utajené sklony pracovitého a odříkavého
dělníka československého, jaké typicky tradiční
mistr švec IU nás 'kontemplativním svým
ustrojením dusil až ke zmizení. Stupňoval výkonnost od·
měnami, tresty, vyhrůžkami a předcházel sám
příkladem asketického fanatika práce, který si nepo·
přál ani veselé neděle, natož bezstarostného mod·
rého pondělí. Chtěl, aby každý dělník, i když
jeho denní úkol byl dělbou práce, krajně zmecha·
nisován, prožíval záje,m na podniku a aby .se cítil
poněkud obchodníkem.

Kdo znal však Tomáše Baťu z osobního styku,
věděl, že tímto překotným, prchlým a prudkým
mužem nevládne jenom studený rozum, nýbrž, že
v něm, jako v každém opravdu velkém člověku
hárá vášnivost, která propukala i z jeho krátkých
trhaných promluv a zaněcovala chvílemi v jeho
oku plamének až zlověstný. Tomáš Baťa byl fana·
tik, který vášnivě hlásal a prováděl program
střízlivosti. K tomu programu náležela dvě dogmata
vyzývající svou úporností samé bohy. Dogma
organisace a dogma předhonění času. Dogmata, jež
staří mistři rodu Bohmova neb Unwirrschova by
nepochybně prohlásili za čirou pošetilost. Věřil,
oslněn vlastním úspěchy, že jednotlivec v čele
svých spolupracovníků může zorganisovati vše a
popíral temné a neovládatelné síly zasahující do
lidského osudu. Opovrhuje časem, který mu ne·
stačil, rozhodl se, že jej předhoní a pevně byl pře,.
svědčen, že se mu to podaří. V stával časně na
rozdíl od starých mistrů, kteří dlouho posedávali do
noci; až modloslužebně vyznával všecky moderní
prostředky zrychlovací; štval auta, letadla, radia.

249