horké názornosti, zrozené z prudkého postřehu,
z vášnivého prožití, z pohroužení všech představ
do žhavé lázně básníkovy smyslnosti! Zde jdou,
zde i v budoucnosti půjdou mladé generace za
Otakarem Theerem, objevitelem a obnovitelem,
zde si také napříště revolucionáři básnického slova
podají ruce s tímto výbojcem, padnuvším
uprostřed cesty, ale, se zrakem pevně upřeným k
určitému cíli, zde ho ocení jednou i literární dějepis
jako pokračovatele v odvážném a blahodárném
objevitelském gestu Máchově, Nerudově,
Macharově, Sovově.

Věřím, že se české básnictví odcizilo Otakaru
Theerovi pouze dočasně a že znovu najde cestu
k uměleckým problémům, které ho znepokojovaly,
k slohovým metodám, jimiž si tak opravdu a
statečně řešil svůj úkol. Jeho tvůrčí osobnost, jeho
lidský příklad nesvítily jenom jeho vlastnímu
pokolení, jími jsou podnes tak milovány. Platí i pro
nové příchozí, kteří snad dnes ,Theera neznají neb
alespoň zneuznávají. V předvečer desátého výročí
Theerova skonu pocítil starý a věrný jeho druh
potřebu vyznati, že Otakar Theer nebyl jenom
velkou osobností, nýbrž zároveň mocným typem,
jehož platnost a význam daleko přesahují prostor
jeho vlastní generace. Byl pevným, žulovým
sloupem, který ukazuje i nadále směr; jako za ži·
vota, i dnes po smrti se zvedá na křižovatkách

české lyriky. ( 1927. )

245