rovská kázeň volného verše zůstane navždy
mementem, povzbuzením, posilou pro všecky,
kdokoliv sáhnou po tomto nástroji lyrického cítění
mode.rního, nástroji, který se sám nabízí
dynamickému pojetí života a osudu.

Pro dmhý slohový princip nové dramatické
lyriky nenašel Otakar Theer již tak zevrubný a
přesný výklad teoretický, ale tím všestranněji jej
ozřejmil v básnické praksi jako bezpečný
prostředek, jak uniknouti akademismu, tradičnosti, kra·
somilskému byzantinství. Míním jeho zásadu, že
nová lyrika nemá ani tématicky ani obrazově od·
mítati nižádných námětů a oblastí, rozlišujíc
"látky k umění se hodící a jiné pro ně nevhodné,
slovník a obrazy poesii přístupné a jiné, které
z ní mají být vyloučeny". On chtěl naopak
naočkovati básnictví svěžích sil a pevné resistence
vydatnými dávkami skutečnosti drsné, reality
kruté, postřehů bezohledných a obrazů naze
bezprostředních; arciť toto vše mělo projíti varem
lyrikova nitra a přetvářejícím mediem jeho
rytmického cítění. Náznaky toho se najdou již ve
výpravách k Já, ač tu při nich bezděky vzpomínáme
především Baudelaira, objevitele mámivé nové
krásy tam, kde vrstevníci shledávali leda odpor
a děs. Pak v Zárlivosti, Opuštěném lomu,
Odpolední písni a Děsu minulosti z Úzkostí a nadějí
jest tato slohová metoda, která plyne ze snahy
i schopnosti, zesmyslniti, zkonkretniti, zplastičtiti
slovo lyrické, již plně rozvita, aby v poslední
Theerově knize lyrické vyvrcholila Dvěma hlasy,
V neděli v restauraci" Domem Polypem, Mými
Čechami, Milosrdenstvím a Golgotou. Jaké to divy

244