povznášel takto sviij nástroj mezi živé síly
duševního dění. V pýše objevitele zapomínal Theer rád,
co u nás před ním pro stvoření, kulturu a
propagaci volného verše učinili Březina, Sova a
Neumann, vůči nimž s kritickým bystrozrakem i
s pyšnou důsledností formuloval co nejurčitěji
zásady volného verše až do metrických odstínů.
Jeho zásluha nezáleží v tom, že volný verš v
Cechách stvořil, nýbrž že proti dosavadní domnělé
volnosti a libovůli vytkl 7.ákony pro něj, že jej
podrobil tuhé kázni, a to nejenom rytmické, ale
i mravní, že také užívání volného verše vyloučil
z improvisace a učinil závislým na promyšlené,
oddané, neústupné práci umělecké, která hledá
s napětím sil a u vědomí odpovědnosti úměrný
rytmus básně pro neustálý tvůrčí děj duše,
neustále vytvářejíc a přetvářejíc formu pro měnivý
obsah.

Víme dnes z dvanáctileté básnické zkušenosti,
která leží mezi námi a knihou Všemu na vzdory,
a víme to ostatně také z této knihy samé,
obsahující čtyři písně a uzavřené melodickou modlitbou
rytmické formy co nejtužší, že volný rytmus není
jediným a výhradním výrazovým prostředkem a
slohovým principem pro lyriku naší doby. Píseň,
vyznávající se důvěrně z hudebních potřeb duše,
bude se i nadále utíkati do strofických
uzavřených útvarů pravidelné metriky s rýmovou neb
asonanční přízdobou; a snad ani iamb, Theerem
tak prudce zavrhovaný, ba ani sonet, štítivě jím
odmítaný, nedohrály zcela úlohy pro určité vztahy
básnických duchů meditativních a tkvějících v
kulturní tradici minulosti. Víme však také, že
the-
"16

243