projevoval tak málo smyslu pro básnickou tradici
českou, vepial do ní postupně zcela organicky a
intensivně prožíval její vůdčí zjevy, jak
nasvědčuje také jeho památná elegie na Jar. Vrchlického
v knize Všemu na vzdory. Ale, rozdíly mezi
dramatickou lyrikou Theerovou a Březinovou jsou
velmi podstatné: stále prohlubovaný monismus
náboženského mystika se rozvíjí do šíře a čím
dále tím více si lihuje v statickém výčtu,
naznačujícím souhrn živlů, osudů a sil, kdežto dualista
Theer, vždy znovu vzrušovaný disonancemi
skutečnosti prudce narážející, směřuje k intensitě,
podtrhuje dynamické prvky, chytá vzrušeným
slovem, nadaným mimikou i gestem, svár a
srážky fysického i mravního světa. Tím se od Březiny
liší zvláště také Theerova náboženská lyrika,
protilehlá každému monismu a panteismu a
vyjadřující se stejně určitě hylozoickými symboly v Zemí,
Větru, Vodě a Ohni jako báje,slovím hellenským
ve Faethontu a v zpovědi Žiji s Bohem a s bohy či
bohoslužebným jazykem křesťanským v Golgotě,
v modlitbě Čím jsi? a v duchovní písni Život plyne
jako sen. A postavme konečně proti hymnám a
sborovým zpěvům Březinovým, jež se duchem i
slovem dopínají Absolutna, ty z Theerových básní,
které jsou hymnické poesii nejblíže a jimiž v knize
Všemu na vzdory vypěl nejohnivější elán svého
mužně zaníceného srdce, tavícího se v plameni bez
kouře, na př. Zázraku života, Návrat nebo Mé
Čechy, a rázem pochopíme ty zásadní a bytostní
rozdíly dvou našich velkých dramatických lyriků,
z nichž starší tíhl vždycky k ves měrné jednotě a

240