vou uměleckou kořistí Úzkostí a nadějí a
ještě větší měrou sbírky Všemu na vzdory
uvědoměle budované a dramaticky
vystupňované lyrické básně, v nichž si myšlenkové rozpětí
vynutilo i značný rozsah, a kde poeta v
promyšlené práci tvůrčí usilovalo ,to, aby složitá tektonika
celku plně organisovala větvitost ideje a
doprovázející ji složitost živlu citového. Básník, jenž
právě v této době horovalo lyrickém dramatu Ŕ
jehož podstata, ostatně neústrojná a vágně
kolísavá, nebyla patrně autoru Faethonta a Niké/ora
zcela jasná - se stal tvůrcem dramatické lyriky
u nás. Nejen skladby viděné v monologickém či
dialogickém řešení přímo scénicky, jako Smrt
zpívá, Monolog srpnové noci a Golgota, ale i
básně Tragická cesta, Děs minulosti, Elegie, Dům
polyp, tak příznačné pro vyzrálého Theera,
ztělesňují tento nový typ, který po něm z naší lyriky již
nezmizí, a který chová tolik možností vývojových.

Kdo rozumí jenom poněkud vývojové logice a
tradiční zákonnosti v našem básnictví, vycítí ihned,
že též k této dramatické lyrice Theerově vede
cesta od O. Březiny, mistra, s nímž se někdejší
jeho žák opětovně stýkal i tehdy, když ho vědomě
opouštěl a s ním se rozcházel. A obdobně ukazuje
až nazpět k A. Sovovi, druhému velkému
inspirátoru novodobé lyriky české, úsilí protilehlého
křídla našeho básnictví, před stavovaného zvláště
čistě K. Tomanem a Fr. Šrámkem, úsilí, aby do
nejúspornějšího útvaru písně neb lyrické gnómy
byl vtěsnán nejsytější obsah dojmový a citový se
vším kouzlem inspirujícího okamžiku - vůbec se
Otakar Theer, kte.rý ve svých slovesných počátcích

239