své vesměrné jistoty, pokory a lásky působením
vyššího neklamného orgánu, Hlasu Srdce; O.
Theer lituje, že jemu samému není dán, nebo že, ho
pozbyl, ani nevěda, jak. V tomto rozpoznání jest
kus osvobození, které se, ovšem, může uskutečniti
až později, ale po němž mladý básník prahne, Ř
nikoliv jen pro sebe, nikoliv jen za sebe, a
dodejme ještě: nikoliv jen pro svou vlastní generaci.

Vzestup od Hájů jest ihned zřejmý: jest to vze·
stup od pouhé smyslovosti k intelektualismu,
který dobrodružství a hry sensualistovy kontroluje
a rozbírá a tím umožňuje dozrávajícímu básníkovi
zobjektivisovati se. Myslím, že tímto stadiem bude
naší poesii projíti vždycky, kdykoliv se sama
dočasně odsoudila k počitkové a sensualistické
soběstačnosti - dnešní poetismus snad právě stojí
před touto zkouškou síly, před tímto křtem ohně.

Básnické umění Výprav k Já, pokud ve svých
vstupních a vývojově ne,jstarších partiích nejsou
inspirovány teplou pohodou a zdravým jasem
naturismu, provádí sliby dedikační předmluvy, a to
způsobem, který jest, po mém soudu,
nejvýraznějším rozvitím lyrické metody Baudelairovy u nás;
mluví-li se právě teď o baudelairovství a jeho ob·
nově v české poesii, nemělo by býti na O. Theera
docela zapomínáno. leť Baudelaire
nejdokonalejším zosobněním onoho typu, k němuž se Thee;r
v předmluvě Výprav přihlásil jako k svému typu
nejvlastnějšímu: 'sensualista-analytik, rozkošník a
zároveň soudce svého já, zvědavec smyslů i
poznání, milenec hry života, ktero1u v zápětí rozbírá
a třídí, konečně nevolník ženy, určené nejenom
za předmět rozkoše, ale také duševních
experi
235