proti náklonnosti k rekapitulování, již nazyva
historismem, staví básnické oddání se živé bez·
'prostřední přítomnosti; stále mu tane na mysli

vystupňovaný, ba svrchovaný lyrismus, plný šťast·
né harmonie a na míle vzdálený veškeré dekaden·
ce: nakonec označuje svůj směr dosti překvapující
etiketou "filosofie Kůže, Srdce a Duše". Pod tímto
barokním a co možná nepřesným heslem se skrývá
v podstatě málo promyšlený, ale tím prožitější
kult smyslových sensací, pocitové hry rozkošemi a
požitky, ano, zcela zřejmé úsilí o to, aby poesie
byla nadobro vyproštěna z vlády ideí a podřízena
zákonům sensuální a citové spontánnosti. Samy
Háje, kde se tančí, nejsou než důsledným usku·
tečňováním tohoto programu; děje se to chlapecky,
často s velikášskou pózou a s mnohou básnickou
reminiscencí, v zlomkovitých záznamech a
lyrických nápovědech, někdy s dětskou žvatlavostí a
jindy i s přísadou plané rétoriky, ale. stále s jem,
nou citlivostí pro odstín rozkoše., pro polotón smysl.
né melancholie, pro kouzlo svítivého okamžiku.
Dnes cítíme, kterak zde Otakar Theer před třiceti
lety, ač za pomoci svých francouzských učitelů,
ustavoval v Čechách nový směr, který hověl
jednomu hlavnímu sklonu jeho komplexivního ducha
a který se, o čtvrt století později vynořil jako
poetismus: spontánní umění básnické hry, obrážející
v půvabných obrazech a v příjemných situacích
lyrických volné vlnění dojmů, sensací, tužeb
v duši, která odmítá kontrolu analytického
rozumu.

Zdá se však, že si mladičký Otakar Theer nebyl
zcela jist svou věcí, a to proto, že se pro ni
roz
232