Otakar Theer na křižovatkách české lyriky

~ kritickým bystrozrakem~ který u Otakara
~ Theera provázel od časných slovesných
začátku jeho zanícení básnické~ nepomíjeje ani v
dobách nejsilnější inspirace citové a smyslové~
se orientoval mladý lyrik v současné situaci
literární hned v samolibé a náročné předmluvě své
básnické prvotiny~ Hájů, kde se tančí. Vězí v tom
jistě kus mladické chlubnosti horlivého čtenáře
francouzských knih~ jestliže se celé dekády
francouzských spisovatelu od Constanta a Stendhala
až k Le Blondovi a Bouhélierovi citují a namnoze
i karakterisují~ avšak projevuje se zároveň běžná
tehdy neznalost básnické tradice domácí a
lhostejnost k ní; Otakar Theer zná a právě proto uznává
jenom několik literárních představitelu t. zv. ge·
nerace let devadesátých. Všecko ostatní odmítá
jako parnasisty~ představitele 1\:0 umění
~~zevnějšího~ mozkového (čili tak zvaného citového),
rétorického" a rozkazovačně dekretuje~ že se nikdo~
jak doufá, nebude pokoušeti o vzkříšení školy
parnasistní. Ve druhé skupině t. zv. analytiku
nezajímá ho valně družina realistických prosaiku,
zato se pokouší několika slovy kritické
karakteristiky a citového zaujetí vyznačiti svuj poměr
k lyrikum analytického založení~ k Hlaváčkovi,
Karáskovi~ Sovovi a Březinovi; nejsou mu sice
učiteli a vudci~ avšak pociťuje livou nutnost
vyrovnati se s nimi.

Proti jejich postupu analytickému~ který se mu
zdá příliš věde.ckým~ hlásá uměleckou synthesu;

231