pncmu toho: Jaroslav Kamper, virtuos v tolika
věcech umění a organisace, byl především
virtuosem přátelství: "Dovedl těm, k nimž přilnul a
jimiž se obklopil, dávati píti ze zdrojů tak čistých
a rozsvěcovati v nich světla svým příbuzná, že na
ten ozvuk, jehož měl potřebu, mohl počítati a že
své blízké na prvý pokyn našel vždy pohotově."
Milovali ho za živa; semkli se kolem něho ještě
těsněji za jeho dlouhé a těžké smrtelné nemoci,
v níž se choval tak statečně; hořce podnes vzpomí.
nají listopadového sychravého soumraku, za něhož
na starém oddílu Olšanských hřbitovů s tělem
mrtvého druha pohřbívali kus své mladosti.

Nevelká hrstka těch, kteří z nich zbyli - a
bohužel nejlepší z nás, Viktor Dyk a Otakar Theer
chybějí! -, pojala myšlenku, kterolU uskutečníme
zítra. Na malostranském domě v starodávné ulici
Ostruhové tváří v tvář domu Nerudovu odhalíme
desku na památku, že tam Jaroslav Kamper
prožil svá nejlepší léta práce, organisace, štěstí a
družnosti. Nemusili jsme se při tom obávati,
sousedství desky Nerudovy, neboť ve stopách otce a
učitele nás všech čestně kráčel i Jaroslav Kamper,
ochutnavač krásy, obdivovatel a vykladač Prahy
barokní, kritik a feuilletonista, český kulturní
novinář.

230