Mrštíků; jsou to ostatně jeho ,studie
nejtemperamentnější a nejsvítivější. Kdežto nepochopil
malířský impresionismus jako sám princip tvorebný,
byl z nejhorlivějších zastánců a nejvýmluvnějších
vykladačů impresionismu slovesného, oné
dojmově lačné a mravně indiferentní smyslovosti,
která se vybíjí básnickým pleinairem, stlačujíc
člověka takměř jen na trpnou bytost zrakovou a
dávajíc mu prožívati skutečnost a osud jako
pouhou feerii barev a tvaru, divadel a visí, sensací a
rozkoší. Takto se Vilém Mrštík, básník "Pohádky
máje" a "Santy Lucie", jejž si Kamper oblíbil také
pro jeho konservační zápas staropražský,
podstupovaný skutečně po junácku, stal kmotrem
jediného výpravného díla Kamperova, "Bílé lásky",
kterou autor místo románu nazval poněkud
rozpačitě "historie jako tisíc jiných".

Příběh milostné touhy a iluse, která zprvu
prosvítí a na konec tesknou resignací naplní životní
jeseň drobného úředníčka staropražského, postavil
Jaroslav Kamper poněkud paradoxně na
křižovatku románové tradice české. Nepatrná fabule
sama i její podprůměrní nositelé, nakreslení
s láskyplným genrovým realismem bez hlubší
psychologie a jakékoliv problematiky, ukazují daleko
nazpět; tato zmalicherněná odrůda dickensovství
sahá přes Herrmanna až kamsi k Rubšovi a
vymyká se všemu, oč usilovala naše výpravná prósa
od let devadesátých - ani mravoličný přírodopis
společnosti ani dušezpytná analysa výjimečných
neb velmi odstíněných jednotlivců. Ale tato kostra
prostá, ba nuzná bez zápletky a bez tragiky jest
zde vlastně pouhou záminkou, aby Kamper
pro
228