znamným kulturním činiteJem, kolem něhož se
krystalisují umělecky společenské útvary. Šíře
jeho zájmů byla doprovázena šíří jeho vzdě·
lání; k rychlosti postřehu a vnímání se družila
lehkost stylisace, pružnost vyjádření, pohotovost
výrazu; byl o všem orientován, informoval se
snadno a bezpečně, improvisoval své stati ve dvou
jazycích s bravurou. Znal mnoho jazyků a mnoho
kultur; žádné z umění mu nezůstávalo lhostejným,
a historická perspektiva mu nikdy nechyběla, ale
ovládal také řadu slovesných forem od causerie
po kritický rozbor, od feuilletonu po essay, od
podobizny po karikaturu. A všecky tyto paprsky,
oslnivé a rozmarné, vycházely z téhož
osobnostního středu, který svítil a hřál - před dvaceti
lety, den před Dušičkami 1911 pocítili jsme
všickni, křehnouce zprávou listopadovou, že nám
předčasně vyhaslo silné světelné těleso.

Avšak i nejskvělejší osobnoSlt kouzla zcela jedi.
nečného žádá a zasluhuje, aby byla zařazena do
své doby a vyložena ve své souvislosti s ní; u
Jaroslava Kampra není to právě jednoduché.
Druhá a vyznamnější polovina čtyřiceti let (1871
-1911), která byla tak skoupě naměřena
tomuto rozložitému obru dětské tváře, spadá do ob·
dobí, které v kulturním živOil:ě českém ovládají
skoro výhradně dvě velká hnutí: kritický
realismus a politické pokrokářství; málokterý z duchů
soudobých se jim dovedl vyhnouti, a také umě·
lecká hnutí, která dala novou podobu duchovým
Čechám na rozhraní věků, souvisí s nimi těsněji,
než si sama uvědomovala. Ale Jaroslav Kamper,
tradicionalísta a konservativec,. který prožit muž·

222