řiny, "pěvcem nezralým a nehodným". Ale kloně
se pokorně k hlíně domova, přetvořené prací ce·
lých pokolení, sbíraje skromně sedmikrásy vy·
rostlé z ní, naslouchaje písni skřivánka, tohoto
děcka hroudy a líchy, uvědomoval si, že i na této
hlíně spočinul tvůrčí pohled boží, a že věčná Vůle
povolala i její rozence a služebníky k hodům své
lásky a své moudrosti.

Díky za to, tichému a poctivému básníkovi

novoměstskému! ( 1930. )

220