mentalisovanými drobnostmi, tu mu lidové i
městské postavy, zkrojené hned groteskně, hned
vymodelované do tragiky, tuhnou do baladických
'situacÍ. Tak i v Moravské symfonii se mu vtipná
alegorie českého osudu Děti v lese mění v sytý
polopohádkový motiv z lesa jeho domova; tak ve
Večerech u krbu, jejichž sám název znamená
program a jejichž prolog Zpěv návratu zaznívá
vzletnou chvalořečí "sladkého kouzla domova",
rozkládá se Pozdrav Petru Křičkovi v sytě barevné
panneau horáckého kraje, napojeného sluncem a
bájeslovnými tradicemi; Idylický chvalozpěv
rozpřádá do široka bukolické podrobnosti skromných
hospodářství ve Žd' árských horách; rozkošná
intimní podobizna Bábinky dýchá uprostřed
vděkuplného patricijského zátiší štěstím rodinného krbu
a životní bezpečnosti, až pak Blednoucí selanky ve
volném cyklickém sledu odvíjejí s kužele
vzpomínek celou serii novoměstských osudů, figur, drob·
ných tragikomedií a zbavují tíže všecko, co bylo
smrtí osvobozeno. A 'současně s těmito
úryvkovitými a episodickými lístky z kroniky ve verších
psal Jan Karník i jediné své větší dílo výpravné
prósy, letopisy vyvážené z rodinných pamětí a
úplně pro sycené kořennou vůní novoměstského
venkova, Soumrak rodu Jamborova, selský
románek řešení mnohem tragičtějšího než jsme zvykli
u důsledného tohoto optimisty: tvrdost okoralých
srdcí a krutá lakota selská rozvracejí zde samy to,
co je Janu Karníkovi nejdražší a nejbezpečnější
jistoto-u životní, soudržnost rodiny, předurčené
Bohem k tomu, aby ve shodě a svornosti vzdělá·
vala, omlazovala a rozmnožovala zděděnou líchu.

216