ských písních nadosobní výrazný symbol, když
hospodář přeje svému synu, by "oral hloub a
snáze". Mezi tolika českými básníky samotářského
ne,zakotveni a opuštěnosti bez pokračování jest
Jan Karník poklidný, smírný a vyrovnaný pěvec
rodinné souvislosti a rodinného bezpečí, bez něhož
život mu není životem. Jak jest rázem vyvrácen
z kořenů, když přechodnou zkouškou osudu jest
tato jistota ohrožena (V těžké chvíli v knize
Závětří); jak úchvatně zaznívá právě tenkráte
modlitba pokorného křesťana k Bohu, přece
děkujícího "za pot, jenž kanout bude - do mé brázdy
klasem chudé - i za sudbu zlou - ránu
zákeřnou!" Avšak přesvědčený optimista směl shledati
také tentokráte: post nubila Phoebus. Najdou-li se
v lyrice Karníkově čísla melancholická a sloky
jakoby zastřené těžkou elegií, jsou to jenom
výjimky a přechody: pro muže, který žije v
neproměnlivé lásce k ženě a který ve svých dětech a
pak v jejich dětech nachází stálé obrozování, se
nekončí jaro nikdy; pro křesťana, jenž z boží vůle
stále znovu odhaluje zákon věčné spravedlnosti,
nemůže býti zoufalství; ve spanilé resignaci
opisuje v hluboké básni Bez vavřínu hned v první
knize svůj osud takto: "Zželelo se mladé duše
nebesům - a syn pobloudilý našel otcův dům! 0
Bez věncův a zlata, v prosté haleně - ořu tvrdou
roli tiše, smířeně!"

Z pěti lyrických knih Karníkových,
rozestřených po čtyřiadvaceti letech života a tvoření, stojí
nejvýše sbírka první a poslední Chudobná žeň a
Závětří, které se navzájem doplňují; oblouk
sklenutý mezi nimi se opírá o pilíř přechodní knihy

213