Jan KarmK - básník

V obou propagačních souborech sVý.ch
literárních studií a podobizen, Pod perzaí bí·
lého orla a Duch Slovenska, vyložil Jan Karník
několikráte a s důrazem, v čem spatřuje ideál a
cíl pravého básnictví, jak je nalezl v slovesné
tvorbě polské a slovenské. Všecka literatura - a
poesie zvláště - má vznešený mravní a tím i
výchovný závazek: sloužiti duchovnímu životu národa
na základě náboženském; náboženství je Janu
Karnítkovi samozřejmě souznačno s křesťanstvím.
Duchovní život národa předpokládá stálou věrnost
půdě a tradici, jež se zrcadlí dílem v dějinách,
dílem ve svérázu lidovém; každá tradice, ať
rodinná, ať kmenová, ať krajinná, ať místní, jest
součástkou onoho velkého povědomí hromadného,
z jehož plnosti tvoří pravý básník. I jest tvůrčí
proces poetický vlastně rozpomínáním se na
kořeny a sestupem k nim; vzpomínka zůstává tedy
nejsilnějším inspiračním zdrojem. Básnický akt
pojímá Jan Karník především citově; prvky
smyslové i intelektuální ustupují u něho do
pozadí jak ve vlastním lyrickém díle, tak i v chápání
básníků jiných. Proto hlavním předmětem Karní·
kova básnění jsou citové vztahy k rodině, k domo·
vu, k národu, k Bohu - vždy se individuální cit,
ať jakkoliv vznícený a roztoužený, podrobuje do·
brovolně vyšší úsobě; nikdy se nevzpíná v
samopašné soběstačnosti k individualismu, který nezná
zákona mimo své štěstí a své naplnění.

Tento básnický program, jejž si Jan Karník

206