mu ghazelu. Jak by byly zajiskřily myslivé oči
Košutovy, kdyby byl dostal do ruky přítelovu
pozdější podivuhodnou knihu, "Hudbu v duši",
okouzlující nejen vybroušeným hafizovským
tvarem, ale nutící i k zamyšlení nad hlubokou
moudmstí sufickou! Že Jaroslav Vrchlický okvětnými
lístky růží širaských pronikl až k propastným
hloubkám muslímské filosofie ghazelů jako
"Duše", "Hřbitov v písni", ,,0 mladosti",
"Rozšiřte Boha", "Modlitba" a "Podle Joba", i že mu
právě tyto rady a zásady, podstatná to složka jeho
životní moudrosti, v době těžkých zkoušek
pomáhaly lusedati v resignaci "pod stromem poznání,
byť popel byly jeho plody hořké", toť nejlepší
úrok vzešlý ze setby vychladlé již ruky J. B.
Košuta.

Nekrology, které spolupracovníku svých
časopisů napsali J. V. Sládek a S. Heller, zvadly
rychle jako věnec hiíbitovní, ale znělka z "Nových
sonetů samotáře", položená Vrchlickým na
sléhající se hrob druhův, sama by měla stačiti, aby
jméno Jaromíra B. Košuta nebylo nadobro
zapomenuto:

"On zvedl záhy tuto oponu,
o které jeho Hafiz stále pěje,

v ráj Suleiky a J usuf a juž spěchal.

Sám nyní květ na ráje záhonu,

zří s Firdusim v ty velké světů děje

a nás v severních mlhách tady nechal."

(1934.)

180