Muž, jehož jméno do vln psáno
.-
Také vědecké pokolení, jemuž před padesáti
lety připadl úkol postaviti do služeb
obnovené české university první četu učitelskou a
badatelskou, má své mladé mrtvé nedožitých osudů
a práce sotva začaté: jak rychle se propadly jejich
předčasné rovy; jak nedočkavě vyplel ledový vítr
zapomenutí a lhostejnosti břečtan i barvínek,
obrůstající jejich kámen náhrobní!

V osmdesátých letech se věřilo obecně, že český
národ, obrozený láskou k jazyku a poznáním mi·
nulosti, má vedle zvláštní vlohy historické silné
jazykovědné nadání, a opravdu se přihlásil celý
mladý zástup filologů, pracujících i v oborech
dosti odlehlých a pro dotavadní českou vědu až
exotických; tehdy, ne dlouho před vrácením
vysokého učení Karlova českému národu, se u nás
počínají pěstovati srovnávací jazykozpyt i
orientalistika. Slavista Leopold Geitler, jeden z prvních
pracovníků v mluvnictví litevském, umírá
osmatřicetiletý, v zastření mysli ve vídeňském
Doblinku, aniž uzrál k vyrovnaným dílům, hodným
jeho ducha badavého, podnětného, neúnavného,
a na samém prahu vědeckého života, dlouho před
dovršením roku třicátého odcházejí první dva
orientalisté čeští, ve Vídni přítel Masarykův, Josef
Brandejs, v Praze spolupracovník Vrchlického,
Jaromír B. Košut, jenž se narodil právě před
osmdesáti lety. Brandejsova jména nenajdeme ani
v naučných slovnících, ale i pamět na J. B.
Košuta v podvědomí kulturní veřejnosti tuchne a

12

177