v nich mimo to vyhýbal postavám jakkoliv
pnkladným. Ani jeho populární Mistr Kampanus
není vzorem statečného neb tragického češství:
žije a hyne svým universitním odbornictvím, na
něž se s katastrofou vlasti přivalí zkoušky
svrchovaně osudné, v kterých neobstojí ani Karlova
universita ani její spíše trpný než činný rektor,
nedovedoucí vzdorovati morálními silami bytosti
poněkud zakřiknuté a zaprášené - hyne, protože
mu nebylo nikoliv jitřního, nýbrž vnitřního světla.

Je velice poučno srovnati tohoto Mistra Kam·
pana, právem tak populárního (Ale, probůh, kdy
se, konečně dostane českému čtenáři také
příručního a na cestách i v přírodě četlného vydání této
knihy vedle monumentální bible kašparovské?)
se slavným Jiráskovým Temnem. Zcela nesporně
obě skladby náleží k uměleckým vrcholům svých
autorů, ač bych Mistra Kampana přece jenom
nepostavil na vrchol díla Wintrova, již pro příliš jed.
noduchý útvar románu, jenom monograficky
životopisného, a pro nedostatek oné soustředěnosti,
která u Wintra došla podivuhodného vystupňování
v Panečnici, Krátkém jeho světě a hlavně v
klasické Rozině sebranci. Je zcela úžasné, jak oba
autoři zároveň v širé totalitě i v intensivnosti de·
tailu křísí věky, v nichž se usiluje, trpí a umírá za
žití či bezžití češství, které jak v bělohorské elegii,
tak za habsburského baroka jest důmyslně pro·
mítnuto ve svých funkcích kulturních a nepojato
pouze jako konstanta plemenně jazyková. U Ji·
ráska, jehož koncepce jest o to širší, že nezabírá
pouze Prahu, nýbrž i venkov v několika úsecích,
cítíme přece všecko ukázněné obmezení se na

167