Zikmund Winter - umělec

před dvaceti lety podal v "Českém časopise

historickém" místo příležitostného a
oslavného nekrologu Wintrova Kamil Krofta kritické
ocenění jeho historických prací naukových a ve
své příznačné snaze o klidnou objektivnost i o
pojetí co nejspravedlivější dovedl kladný soud Rez·
kův o hodnotě vědeckých děl učeného autora
Kulturního obrazu českých měst smířiti s
metodickými výhradami, které dějezpytná škola
Gollova pronášela o postupu tvůrce tivota církevního
v Čechách za podrážděné bolesti Wintra samého.
Kroftova pozoruhodná nekrologická úvaha, která
s mužným a klidným důrazem přisuzuje kulturně
historickým knihám Wintrovým, i mimo
rozsáhlost jejich látky a bohatství jejich materiálu,
velkou a trvalou cenu a velmi vynikající a čestné
místo v dějinách českého dějepisectví, vrcholí
postřehem, založeným ostatně také na důmyslné
interpretaci vlastního vyznání Wintrova. Podle
odhadu Kroftova byl Zikmund Winter, tvůrce
"obrazů ladných, jasných, celistvých, plastických
a mluvících", i mistr "mosaik, skládaných z
drobných faktů s úvahou, s úmyslem, s umem, s
tendencí" temperamentem více uměleckým než přísně
vědeckým.

Toto význačné Wintrovo umělectví, tento jeho
soustředěně a uvědoměle malířsko-básnický
pohled do lidské komedie minulých věků, musíme
zdůrazniti i v jeho výpravných dílech
povídkových, jak je na vrcholu zralosti vkládal mezi kul·

165