křižovatkách života, kde by be,zpomocná mladost
bud' zabloudila nebo pozbyla odvahy dořešiti
svůj osud.

Když byl ~milovský zosnoval v libomudrckém
"Kmotru Rozumcovi" kolem takové postavy
lidovýchovný a mravoučný katechismus praktické
moudrosti občanské, jal se je umisťovati v
románových a povídkových dějích, stále
závažnějších. Sprostným člověkem božím jest stejně
maloměstský živnostník krupař Kleofáš jako
venkovský farář Cvok, hrdina výtečné kněžské povídky
"N ebesa": j sou to bezprostřední mudrci srdce,
kteří v přirozené dobrotě a v neklamném citu
nacházejí svou jistotu. Mnohem výše stojí již oba
statkářští hosté, setník Dřevnický a rada Matěj
Sychravý, u nichž moudrost plyne ze zkušenosti
a praktická filosofie z rozvahy, takže se jim se
samozřejmou důvěrou svěřují ti, jimž chtějí a
dovedou pomoci. Ale tento skladný :typ došel
vyvrcholení ve dvou postavách mužů, vysoko
povznesených nad marné kolotání v labyrintu světa
a bezpečně usazených v lusthausu vlastního srdce:
sarkastický shakespearovec doktor Sluka, zvaný
"starohorský filosof", a abbé Dobrovský v selance
"Za ranních červánků", osvícenec a humanista
s ironickým úsměvem kolem jemných rtů, jenž
sám stoje nad lidmi, neváhá jim pomáhati. Nelze
si nezamilovati těchto nejpropracovanějších postav
u ~milovského, do nichž spisovatel vtělil nejvíce
ze své koncepce života, ale přece nelze zhola
uvěřiti jejich moudrosti, někdy umírněně stoické,
jindy zdrželivě epikurejské. Stavíť je básník před
čtenáře příliš hotové, zaokrouhlené, statické, aniž

150