nejbezpečněji. Odsud vyvážil ve "Starém
varhaníku" svou první rozsáhlejší skladbu výpravnou,
když se na pl181hu let sedmdesátých obrátil defini·
tivně od lyriky a dramatu k povídce a románu;
zde našel svého "Krupaře Kleofáše" i další
galerii starosvětských figur a figurek pro drobné
povídky povahokresebné s vtipným situačním
z'a:ostřením, mezi nimiž se "Jehla" odedávna právem
považuje za příklad novelistické koncentrace a
epigramatického vtipu dějově osvětleného; zde,
jak ukazuje utěšená pohoda "Kovárenského pana
Antonína", měly kotviti velmi' originální Mvely
"bez lásky", nad nimiž umdlela ruka spisovatele
k smrti nemocného. V jednom z těchto děl
Šmilovského přistoupil ke znalci-psychologu
maloměstské duše také básník, který si klíčem intensivně
prožité vzpomínky odmyká samo tajemství světa
,dávno zapadlého a z podsvětí vyvolává duše, již
hluboko se napivší z Lethe - to v první řadě
"Rozptýlených kapitol", rovnocenné v
povahokresbě, i v životní moudrosti s "Babičkou" B.
Němcové a přece tak osobitě svých slunným a
teskným ovzduším odpoledne říjnového.

Literární dějepisci rozlišují se zálibou v těchto
maloměstských obrázcích Šmilovského, kterými
motivy a modely k nim přispěla Mladá Boleslav,
kterými Klatovy a kte.rými Litomyšl; též se
tázávají, do jaké míry dovedl spisovatel postihnouti
zvláštní svéráz toho onoho města. Tomuto
počínání by se Šmilovský sám, jenž do své vlastní
tvůrčí dílny viděl jasně, ač poněkud osobivě,
patrně ironicky a odmítavě usmál: úmyslnou a
důmyslnou kombinací rysů individuálních a lokál·

10

145