tických povah", kterou nejen pro Německo nad·
hodil B. Spielhagen, a řešil ji nekolikráte; v
"Setníku Dřevnickém", jenž vedle "Kmotra Rozumce"
má nejsytější historický kolorit, přihlédl i k
politické stránce otázky. Jeho statkář SeziIl1la jest
pokrevným bratrem Olšovského a Lesnického
ze "Ztraceného života" a ovšem jest spíše blízek
tomuto klidnému muži osvěty a činu než onomu
tragickému hrdinovi revoluční rozervanosti, ale
kdežto Pflegrův Lesnický starý revoluční program
proměňuje se soustalVnou důmyslností v
pokrokovou veřejnou akci, přestává Šmilovského Sezima
po amnestii býti vůbec revolucionářem a v
resignované moudrosti Candidově skromně okopává
svou zahrádku, spravuje a melioruje své
hospodářství, chystá si ženitbu a ani na okJamžik
nepomyslí na to, jak by sloužil ideálům své slavné,
revoluční mladosti.

N a věci nemění nic, že podle svého politického
přesvědčení byl Šmilovský stejně jako I'fleger
Moravský libe.rál s jemným smyslem jak pro
národní spravedlnost, tak i pro demokratické
reformy; podle temperamentu a mravního názoru byl
typický konservativec, jemuž - mluveno jazykem
jeho doby - nešlo o pohyb, nýbrž o stabilitu a
rovnováhu.

V tom se lišil nejen od českých Májovců, ale
i od jejich cizích učitelů, které bezpochyby také
znal a studoval, ať to byli románopisci mladoně·
mečtí, ať pozdní romantikové francouzští s
Ceorge Sandovou v čele, ať konečně Turgeněv, k
němuž právě tehdy naše literatura postupovala od
Gogola: toto všecko byl svět A. V. Šmilovskému

140