osamělosti bez rodiny a pokračování, její zajíkavá
a přece nepotlačitelná touha po dítěti, v němž se
jediné obnovuje pravá mladost a nejbezpečněji
prožívá synovství boží.

Lyrickou zpovědí této osudové osamělosti a
marného úniku z ní jest pak kniha Nerudovy
nejčistší poesie, jeho "Prosté motivy". Dvojí vášnivý
hon za erotickým pozdním štěstím, kdy básník
zatoužil, rozhořel a resignoval, omladil a obrodil
Nerudu citově. Opětovaný pošumavský pobyt
rozlomil samovolná pouta pražského samotáře a u·
vedl ho do důvěrného styku s podhořím, takže
postřehl a pochopil jako nikdy před tím věčně
proměnlivé dílo neunavné přírody. Snad mu byla
uměleckým popudem i soutěž s mladou tehdy
lyrikou českou, která za vedení Vrchlického pře·
konala to, oč se snažil Nerudův již mrtvý druh
Hálek, ztotožnění srdce s přírodou. Lumírovci,
k nimž Neruda lnul s laskavou shovívavostí star·
šího bratra, posilovali ho v jeho dávném úsilí po·
staviti se k přírodě s nejmenším nákladem reflexe
a s největším napětím proniknutí smyslového.
Snad lze i přímým působením Vrchlického na
Nerudu vyložiti, že "Prosté motivy" záměrně
komponoval a že, nepřidržuje se ani postupu vzni·
ku ani způsobu lyriokého deníku, kde se zazna·
menávají .bezprostřední dojmy, sestavil z nich
přísně jednotný celek.

Jsou·li "Prosté motivy" rozděleny přesně podle
ročních časů, neznamená to jenom, že příroda, jíž
se básník svěřuje se svým intimním životem smys·
lovým a citovým, prodělává svůj pravidelný a
věčný koloběh, ale že jím prochází stejně básní·

*9

131