tak odevzdaně své době jako právě tuto, a nikde
neuvolnil tak malý díl své básnické i lidské
bytosti, jež nás podmaňuje právě tím, co jest
opakem "Písní kosmických": mužnou zamlklostí,
zdrženlivým gestem, ovládnutou mimikou před
rozpory světa a osudů. Bylo třeba počkati pouhá
čtyři léta, než se tento básník nalezl a vysloviL

V témže roce, kdy "Písně kosmické" mimoděk
prozradily rozpaky Nerudova lyrismu, dostoupilo
jeho epické umění v próse "Povídkami
malostranskými" svého vrcholu: nebylo možno
postoupiti již výše v genrovém realismu,
soustřeďujícím se k povahokresbě i k novelistické zkratce;
nebylo lze v rámci starodávného malosvěta
městského podati z lidské komedie více než se stalo
zde za zcela osobitého spojení objektivisace i
účasti; na samých výšinách laskavého a
shovívavého lidství svítí Nerudův dickensovský a
kellerovský humor, neodlučitelný od realistovy lásky
k zemi a jejím dětem. Že od "Povídek
malostranských" vede přímá dráha k "Baladám a
romancím", nebylo, tuším, doposud postřehnuto, ač to
leží na dlani. Virtuosní povídkové notturno "U
tří lilií" má karakteristický spád Nerudových
balad, nad vzpomínkovou "Svatováclavskou mší"
se stře posvátné kouzlo Nerudových legend, a
capriccio "Jak to přišlo, že Rakousko nebylo
rozbořeno", jest zosnováno v improvisačním
rozmaru z téže látky, z níž úsilnou stylisační prací
vznikaly Nerudovy romance: ztracený svět
mladistvého domova, pozorovaný z mužného odstupu,
se básníkovi stává místem oddechu, kde možno
se oddati potřebě dočasného oproštění. Tam vedly

9

129