Langrovi v Bohdanči náhrobek, což jest ušlechtile
symptomatické gesto pro lidský a nikoliv
výdělečný poměr nakladatele k spisovateli.

Ale citlivůstkářská ideálnost předbřeznového
snílka nikterak nevyčerpává Kobrova mládí;
reální a praktický pud si razí cestu a určuje nový
směr jeho životu. Od r. 1843 náleží I. L. Kober
knihkupeckému stavu, nejprve jako cestující
vídeňských firem, a jak průprava v pokročilé
cizině, tak poznání metody kolportážové znamenají
nemalé obohacení jeho obzoru. Starší knihkupci
u nás, patriarchálního J. H. Pospíšila nevyjímajíc,
zůstávali přikováni k místu svého působení, kdež
čekali trpně na své čtenáře a kupce; zde se
přihlašuje po prvé obchodník nového typu, který své
zákazníky vyhledává, za nimi po venkově cestuje,
vnucuje jim knihy a vzbuzuje v neprobuzených
myslích potřeby potud neznámé. Reální obchodník
se zároveň stává osvětovým buditelem a svou
kulturně propagační prací spojuje venkov s
literárním střediskem. Osamostatniv se po třech letech,
ví, že jenom v Praze jest pravé místo pro jeho
činnost a že ji tam musí posvětiti službě české
literatury; ani v předbřeznovém období ani za tuhé,
brzy nastalé reakce není však snadno si zjednati
přístup do hlavního města zemského. I značí
táhorské sedmiletí, za něhož I. L. Kober jest
zároveň dvojjazyčným knihkupcem a německým
nakladatelem, ještě další životní a obchodní
průpravu, v níž těží ze svých vídeňských zkušeností.
Jeho románová knihovna "Album", vydávaná
v Čechách po patnáct let, řízena jest
rekonvalescentním vkusem vychrtlé pozdní romantiky
před
112