mnohé, v čem se hlásí zaJmy a potřeby nového
času, mladšího evropštějšího pokolení, ducha
svobodnějšího a odvážnějšího. Když si byl však plně
uvědomil svůj kulturní cíl a jasným organisačním
smyslem určil nejvhodnější dráhy k němu, padá
na cestě předčasně sotva jedenačtyřicetiletý. Tu
všemi jeho vrstevníky zachvěje dvojnásobná
tragika jeho skonu. Tragika individuální: za
nejkrásnějšího rozkvětu mužství musí opustiti dílo
nedokončené, které právě slibuje tolik
hospodářského i kulturního úspěchu a tolik vývojových
možností. A vedle toho tragika časově typická:
neohrožené konání občanských povinností nejen
na f oru žurnalistickém, ale i v žaláři podryje
zhoubně zdraví tělesně křehkého muže, jakoby na
důkaz, že v napiaté době národního zápasu o
právo si politika vymáhá bezohledně svůj desátek
všude a to i na úkor kultury. V tomto tragicky
mužném postoji Obětovaného stojí I. L. Kober
v bráně dějin moderního českého knihkupectva a
nakladatelstva, příklad a chlouba svých mladších
druhů a následovníků - bolestně krásný a mužně
chmurný zjev proti selankovité a patriarchální
osobnosti jasného venkovského stařečka z
vlastenecké romantiky, Jana Hostivíta Pospíšila.

Nerudovy trpké verše vzpomínkové stížnosti do
osudu, kte.rý ho položil do tvrdé kolébky a pak na
kazajku záplatu mu přišil, platí také o mládí
Ignáce Leopolda Kobra. Synek krkonošského
tkalce, ale narozený v Praze - dne 6. ledna 1825
- vyrůstá, osiřev záhy ve svém rodišti a pozná,
přese všecku péči matčinu bídu dítěte
proletářského. V knihkupeotví, kde matka posluhuje, smí

110