če, ruce spíná", posud místy po chrámech
zpívané; emfasí zjítřené bolesti mateřské, po svěcené
významem oběti Synovy, jest to české lidové
"Stabat mater" i s tím prudkým refrénem: "ó
bolesti, ó žalosti srdce tvého čistého!", připomínají.
cím patos barokních soch Piety po našem venkově.

Jako věrný vyznavač Herderův věřil, že vysoko
nade vším umělým básnictvím stojí poesie lidová,
v níž národ a kraj zrcadlí samu svou podstatu;
i sbíral duchovní písně se, rtů a ze isrdcí zpěváků
venkovských. Dva útlé jejich svazečky, vydané dvě
léta před smrtí Kamarýtovou, náleží k
nejpůvabnějším památkám českého sběratelského úsilí,
postupujícího od Čelakovského k Erbenovi laJ
Sušilovi. Jsou to kytice lučního kvítí, které zbožná
ruka venkovanova postavila před posvátný obraz
v kapličce mezi poli, a jenom zkostnatělá
obmezeno st duchovního panstva mohla Kamarýtovi tuto
spanilou publikaci nevrle zazlívati. Vědecký
národopis namítá leccos proti výběru a uspořádání
těchto písní spíše znárodnělých než lidových,
u nichž si Kamarýt všímal bystře také stránky
hudební. Ale doposud čteme se zatajeným dechem
vydavatelovu předmluvu, připomínající
básnickou vroucností podobné romantické projevy
Jakuba Grimma. Jak tu kněz-básník dovedl dokresliti
idealisovanou povahu českého lidu rysy čisté
náboženskosti! Jak uměl zrození a růst duchovní
písně vyvoditi ze základních forem a potřeb
života na venkově! Jak dotvrzoval vla,stními prožitky
a vzpomínkami náboženskými situace" v jakých
písně vznikaly! A především s jakou gracií chápe
básnickou stránku křesťanství, které "žádnému

102