přesně náš poměr k básníku i dílu: proti rychlému
a ochotnému poznávání a chápání mladistvé
tvorby Mickiewiczovy v Čechách stojí v příkrém
kontrastu váhavé a kusé pronikání jeho vrcholné
skladby na naší půdě. V záslužné své
monografi(M ickiewiczovy ohlasy v české literatuře
obrozenské 1931) 'ukázal přesvědčivě Jul. Heidemeich,
že Mickiewicz zdomácněl v české romantice brzy
po svém literárním debutu a že již r. 1824 byl u
nás znám. Ba, co více, jeho mocným vlivem byli
zasaženi právě básničtí vůdcové naší literatury
pře dbřezn ové, klasik předchodní F. L.
Čelakovský, i romantik integrální K. H. Máchat: jeho
baladistika stejně jako vilenské "Dziady",
"Gražina" stejně jako "Konrád Wal1emod" pomáhaly
motivicky i slohově přetvářeti a dotvářeti český
romantismus, čteny, překládány, napodobeny vel·
mi horlivě. Ale ani Čelakovský, ani Mácha, ani
později Erben nečtli asi "Pana Tadeáše" a nebyli
patrně proň dosti zI1alí, ač mohl je naň připraviti
GOt'the svou klasickou idylou, a ač jejich stálá
dychtivost po pronikavějším poznání národního
bytu polského byla by právě v "Posledním zájezdu
na Litvě" bývala došla vydatného nasycenÍ.

Byla to teprve generace "Ruchu", zanícená pro
národní hodnoty v básnictví, jež se mu počala
s touhou a pochopením blížiti. V pilné své
jubilejní stati (Mickiewicz a Čechy v "Českém časopise
historickém" 1898) snesl Jan Máchal doklady, jak
se od 60. let ozývá volání po kritické známosti
"Pana Tadeáše" a jak jest doprovázeno pokusy
Hermen. Jirečka, Prima Sobotky a j., o jeho
básnický překlad, které po práci málem desetileté

93