vědeckých generací, by se duchovědy na Moravě
vrátily na cesty Dobrovského; bylo třeba, aby
byla opět nastolena metoda srovnávací na místě
lokální krátkozrakosti, osamocující zjevy domácí,
a a,by plytké, většinou jen dohadové slovanství
ustoupilo naukové orientaci západní; bylo
konečně třeba, aby se odborná kritika konala bez
ohledu k oblíbeným, ano, zbožňovaným fikcím,
jež se staly postupem času předmětem vbstenecké
i náboženské víry - tyto poměry byly v Brně a
na Moravě vůbec mnohem svízelnější než v Praze
a potřebovaly ke změně delší doby i většího
napětí.

První pokolení, kiteré se odvážilo bořiti modly
populární a stavěné dlouho mimo všecku diskusi,
můžeme označiti jako pokolení obětované, jež se
nedožilo vítězství a namnoze zatrpklo v pocitu,
že bylo za dílo "he,rostratovské" vyloučeno zná·
rodního společenství. Za svůj vědecký odpor proti
legendě velehradské zakusil to moravský
historiograf Beda Dudík, za své námitky proti pravosti
Rukopisů pronikavý badatel o staročeské
literatuře, poněmčený Moravan, Julius Feifalik a
později horlivý slezský buditel Antonín Vašek;
.teprve dlouho po smrti dostalo se jim
dostiučinění, ne-li ve všech závěrech, 'tedy jistě v
kritickém východisku, zkumné metodě, především pak
v plodné skepsi, pro niž je nemůžeme nenazvati
pravými následníky Dobrovského.

Ale prozatím - a na čas značně dlouhý  
zvítězili ve vědeckém Brně jejich protichůdci,
shovívaví dílem z přesvědčení, dílem jenom
z oportunismu k názorům, bludům a sebeklamům

'15