nou věrou ve fikce, lichotivě pohodlné kraj:an.
skému vlastenectví, a když mechanické sběratel·
ství si samolibě promíjelo metodickou práci
třídící a přesně zjišťující; vlastivědní historikové
rázu Wolného neb ďElvemova, jimž nadto
chybělo okřídlené vědomí buditelské, jsou ,toho ná·
zorným dokladem. Takto vědecký romantismus,
s nímž Dobrovský úporně a přímo symbolicky zá·
pasil ještě na smrtelném loži, opanoval historii a
filologii na Moravě: Bočkova obmyslná falsa,
úzce spřízněná s podvrhy Hankovými, a mluvnický
diletantismus Trnkův, 2ákův ,a, Křížův, přímo
karikující jazykové novotaření Jungmannovo neb
Kollárovo, mohly se zdáti důkazem, že dříve než
za jeden lidský věk potuchla na Moravě vědecká
tradice Dobrovského, zaručující v dějepisectví
i ve filologii především kázeň, mravní
odpovědnost a úotu k poznané pravdě.

Sami duchovní vůdcO'vé romantické Moravy,
kteří naplnili vědecké snažení zápalem buditel·
ským, podlehli těmto osudným omylům a na·
dobro se odchýlili od oněch hesel, která byl dal
Dobrovský duchovědám na Moravě do vínku:

Alois Vojtěch Sembera, jenž jako literární histo·
rik i metodicky pohačoval na dráze Dobrovského
a Jungmannově, se přidržoval v dějezpytném
badání pozdějších výmyslů a báchorek, jaké kritika
patriarchova chtěla z našich dějin vymýtiti;
František Matouš KláceJ, svým filosofickoetickým
úsilím Dobrovskému vlastně blízký, nahradil ve
filologii řádnou a spolehlivou empirii spekulací
heglovskou, jíž by se byl tvdrce "Lehrgebaude"
a "Institutiones" rozhorleně a opovržlivě zděsil.

73