měl v Brně i na Moravě mnoho druhů, stoupenců,
obdivovatelů a žáků, kteří se cítili bolestně
ochuzeni smrtí vědeckého patriarchy a šlechetného
člověka. Nebyla to jenom osobní družina
důvěrných jeho přátel, hrabě Salm, biskup Stuffler,
prelát Napp, benediktin Řehoř Wolný, translátor
Dominik Kinský, jejichž jména se vracejí v
kronice posledních dnů Dobrovského, nýbrž celá
škola moravských osvíc~ců se kupila kolem něho
ja:kokolem svého duchovního vůdce. Přímým
studiem původních pramenů a kritickým jeJich
zkoumáním se mělo dospěti v osvícenském duchu
k revisi domácí tradice, hlavně pešinovské, mělo
se důsledně čeliti názorům proti reformačním,
měla se pěstovati náboženská snášenlivost ,a,
svobodomyslná humanita; výzkum minulosti se
neobmezoval na dějiny politické a církevní, nýbrž
zasahoval do všech oborů kulturních, a zvláště
také literární dějepis těžil z látky horlivě
nasbíl1ané a kri,ticky osvětlované. Toto vše se dálo
skutečně ve stopách Dobrovského i v jeho naukových
zásadách; jenom zřejmé zúžení vědeckého obzoru
ve smyslu vlastivědném nebylo v duchu
mohutného 'Universalisty, který svrchovaně a se stálým
zřetelem k celku ovládal celou oblast filologickou
a historickou.

N a této cestě učeného provincialismu a
úzkoprsého moravanství - osudné to kletby
duševního Brna po dobu delší celého století! - se
naukový svět moravský a zvláště brněnský odcizil
vědeckým tradicím Dobrovského velice záhy,
jmenovitě, když plodná kritická skepse byla
v romantickém období nahrazena citově
zabarve
72