městem neústrojně, nesrosiše s ním v živou bytost
a nepodřídivše okolí své architektonické a per·
spektivické vůli. Odevšad vidímestlUdenou
novodobou věžní gotiku brněnského dómu a táhlý
profil kasáren špilberských, jejichž veselá vížka
si nasazuje bodrý a ošidný úsměv ruměného
profousa, ale ani na okamžik se nám nezdá, že by se
do těch samozvaných zevních korunek města
kladlo také jeho čelo, jeho myšlenka, jeho životní
idea.

Místní dějepisci brněnští prou se o 11:0, jaký byl
původní poměr mezi hradem na Špilbe.rku a
opevněným Petrovem; byl v tom kus tragické
ironie, že Špilberk na konec počal ovládati celé
Brno. Znamenalo to, že se Brno, za Přemyslovců
i Lucemburků sídlo mocných ma1rkrabat, stalo
po'uhým provinčním pře,dměstím německé Vídně.
Dvojí moc rozhodovala o osudech města a jeho
i okolního obyvatelstva: stwtní rakouská autorita
vládnoucí justicí a vojskem, zosobněná žaláři a
kasárnami na Špilberku, a německý kapitál,
organisující od sklonku XVIII. věku brněnské
textilní a strojní továrny; proti obojí síle byl
český lid bezmocen.

Není tomu příliš dávno, co Brnu, poněkud
proslulému v hospodářských dějinách jakožto
"ra'kO'uský Manchester", náležela jediná skutečná
a nepopěrná sláva v kulturní historii: Špilberk,
proklínané vězení Federica Gonfalonieriho,
Silvia Pellica a Piera Maroncelliho, byl přímo sym·
bolickým žalářem vší volné myšlenky, vší touhy
po svobodě, vší odvahy po národním sebeurčení
v habsburské monarchii. Pellicova kniha o Špil.

68