formaci nabývá teprve ten básník, který jazykový
usus, na př. pravopisný a tvaroslovný, skutečně
zná, rozumí se samo sebou. Ale umělecky
oprávněná deformace musí býti opravdu záměrná,
plynoucí ze struktury díla; nebývá jí vždy. Plyne
někdy mimoděk - a právě na tomto mimoděk,
tuším, záleží - z toho, že básník tkví podle
původu nebo podle vzdělání v jiném prostředí
jazykovém, což jest tak příznačné pro začátky
Zeyerovy. Jinde jest pouhým důsledkem poetovy
pohodlnosti a ležérnosti formální, pokud běží o
stránku metrickou a rýmovou, čímž si vysvětluji
morfologické deformace v počátcích lyriky
Sládkovy a v celé tvorbě Vrchlického, jeJich
nesprávné vokalisace předložek, nestvůrné hiaty, nemožné
apokopy celých koncovek a j. v. A nejčastěji
dochází k takovým "deformacím" tehdy netvoří-li
spisovatel záměrně, nýbrž improvisuje-li prostě;
obávám se, že na tento vrub náleží většina toho,
00 J. Mukařovský jako záměrný výraz hájí z
Nezvalovy "Kroniky z konce tisíciletí" proti
odmítavé kritice HaUerově; jeť Nezval přímo prototyp,
jak v lyrice, tak v románové próze
básníka-improvisátora.

Se svými příklady básnických def ormad
neměl Jan Mukařovský tentokráte právě štěstí.
Nehledíc k instruktivním dokladům z Březiny a
Seiferta, dal se osobní sympatií k Nezvalovi a silnější
ještě antipatií k jeho nepříznivému jazykovému
kritikovi HaUerovi Mukařovský svésti k tomu, že
básnickou záměrnost i z ní vyvěrající deformac~
dovozuje hlavně na díle nikoliv záměrném, nýbrž
improvisovaném, v němž se básník skoro trpně

62