ných poznámek. Srovnány s touto tendencí jeví se
obdobné asimilační snahy v našem jazyku
nepatrnými, snad až na latinisaci češtiny, která však
v přítomnosti pozbyla veškeré aktuálnosti. Kterak
se proti germanismům ztrácejí rusismy, jež si při.
nesly naše legie, nebo gallicismy, hojnější jen
v překladech, jak ukázal nedávno v "Naší řeči"
důmyslně filolog ertlovské je,mnosti, předčasně
zemřelý Jar. Dvořáček!

Chová-li ona germanisační tendence v jazyku
v sobě sílu nejen rušivou, ale i tvořivou, dlužno
i o proti lehlé, obranné tendenci protigermanisační
prohlásiti totéž, jako to od dob Palackého přes
světovou válku do dnešních dnů cítíme a víme
o dějinném konfliktu češství s němectvím vůbec.
Na tento kladný a tvůrčí význam jazykového boje
proti germanismům nezapomíná jenom R. J akob·
son, ač mu jeho ruský původ mohl tu poskytnouti
nejednou poučnou analogii, nýbrž celý sborník
Pražského linguistického kroužku (který o této
věci jedná namnoze pod heslem "historické
čistoty", již hlavně ústy Mathesiovými zamítá). Úsilí
o fraseologickou, ano' i lexikální čistotu češtiny,
ač v nejkrajnějších svých důsledcích fantomatické,
není pouhou sebezáchovnou a obrannou snahou,
stejně jako každé prahnutí po dosažitelné
svéráznosti; již prvek diferenciace, který s sebou při.
náší, má podnětnou sílu tvůrčí a neměl by býti
vedle požadavku funkční "vytříbenosti" přehlížen.
Ani ti, kdo ho vyznávají, netají si, dovedou·li
filologicky pozorovat a myslet, že jest to ideál
vlastně nedostižný, ježto se proti němu v dění
jazykovém úspěšně stavějí jiné potřeby a síly.

56