Mathesius získati pro svou obhajobu oněch výrazů
pro pojmy teleologické, které brusiči zavrhují
jako kazimluvy (docíliti, sledovati, cíl,
cílevědomý, bezúspěšný) a předložek označujících vztahy
logické (za příčinou, na základě, kvůli,
následkem, za účelem, vzdor), neboť odpor proti nim
netemení jenom z purismu protiněmecky
naladěného, nýbrž ještě větší měl10u z velice zdravé a
literárně plodné snahy po jazyce konkretním a
názorném, který - na rozdíl od usu německého
- neobětuje živou představivost pojmové
přesnosti a proto tak nerad staví vrátké logické oslí
můstky pi'es proud živého slova.

A tu přicházím k oné stati pražského sborníku,
která vzbudila nejvíce zlé krve, O dnešním
brusičství českém. Napsal ji mladý ruský badatel,
žijící po léta u nás, Roman J akobson, který
vynikajícími pracemi o českém verši a o našem
středověkém básnictví osvědčil pronikavé porozumění
českému duchovnímu životu a dal v nich nejeden
úrodný podnět filologickému badání u nás. R.
Jakobson jest duch kritický a útočný, pera za·
ostřeného a právě na něho - kromě B. Havránka
- spadá především naše úvodní výtka, že
obecnou platnost zásad hlásaných ve sborníku oslabil
polemikou, namířenou jednostranně proti
Hallerovi. Obratnému J akobsonovi připadla ve S
pisovné češtině a jazykové kultuře nevděčná úloha
zastávati se jako advocatus diaboli proti "Naší
řeči" germanismů, a to ne případ od případu, nýbrž
přímo zásadně; boj proti nim označuje ve
výsledcích jako ochuzování spisovného jazyka o nutné
prostředky výrazové a vlastní motivický kořen

54