nu neb potřebě vyjadřování co nejnázornějšího,
nýbrž proto, že se po takových výrazech a
odstínech prostě neohlížejí, nespojujíce vůbec práci
myšlenkovou s tvořením jazykovým. Nemohu
upříti, že se k tomu slovesnému dělníku u nás
nedostává ,takřka vůbec jazykových pomůcek a
ke třem příručkám, které Vilém Mathesius
naléhavě vymáhá, příručního 'slovníku dnešní
spisovné češtiny, její praktické mluvnice a české
stylistiky, připojil bych i požadavek moderní české
synonymiky, nám dávno potřebné.

Souhlasím-li živě s tím, že jest nepřípustno, ale
zároveň i marno brániti se - a to nejenom v
terminologii, zahrnující hlavně oblast substantivnou
- výrazům původu cizího neb napodobujícím
usus cizích jazyků, jež jsou nutny pro vyjádření
složitého života novodobého, nemohu se přece
nadchnouti pro shovívavost, s jakou se B.
Havránek, R. lakohson, Vil. Mathesius chovají k tomu,
co bylo případně označeno jako jazyková inflace
a co omlouvají hlavně funkční výstižností.

Tak se mi zdá, že Boh. Havránek ve své
důmyslné, ale slohově místy značně zatemnělé stati,
rozlišující spisovný jazyk podle funkcí,
doporoučí jazyku odbornému, zvláště právnickému,
přímo onu papírovost, která plyne méně z
exaktního myšlení, než ze sklonu k pedanterii; ve mně
alespoň oba jeho doklady vzorného jazyka
odhorného z Kolouškova "Národního hospodářství" a
z letáku "Elektrotechnického svazu" nepřestávají
buditi hrůzu, i když mne učený jejich vykladatel
přesvědčuje, že, jsou se stanoviska funkčního
bezvadné. A rovněž mne nedovedli ani Havránek ani

53