sory jazykovědy na Karlově universitě a členy
České akademie věd a umění, oba muže
autoritativní, jejichž zásady provádí a rozvíjí. Neníť
znakem zápasu skutečně rytířského obraceti
hlavní útok na odpůrce nejslabšího a nedonutiti pří.
mo k boji silné protivníky, kteří se mu opatrně
vyhybají, klidně přihlížejíce k tomu, jak ochotný
i horlivý nositel jejich barev podléhá; jde-li
redakci "Naší řeči" skutečně o to, aby uhájila
zásady Gebauerovy i Zubatého, neměla by
dopustiti, aby se zdálo, že se bojuje jenom ° hlavu
Jiřího HaUera, nýbrž o principy hájené stejně
důsledně a hromadně jako brání svých zásad
Pražský linguistický kroužek.

Když ve třetím roce válečném - deset let po
smrti Jana Gebauera - r. 1917 byla třetí třídou
České akademie založena Naše řeč, "listy pro
vzdělávání a tříbení jazyka českého", a když
obecný souhlas veřejnosti uvítal s po vděkem nový
orgán populárně filologický, bylo patrno, kterak
se, jím do obranných služeb češství, právě
nebezpečně ohrožovaného, staví uvědoměle ona věda,
která od doby J os. Dobrovského a J os. J
ungmanna ochotně konala poslání buditelské. Za
válečných let zkoušky bylo pravidlem, že si k dílu
národní obrody podávali svorně ruce příslušníci
a zástupcové různých pokolení a směrů; a
nejinak tomu bylo i v redakci "Naší řeči". Byl tu
purista starého typu, František Bílý, věrný
vyznavač romantického filologa moravského Frant.
Bartoše a ve shodě se svým mistrem nejen
pronásledoval· nelítostně germanismy a kazimluvy,
ale hledal nejúčinnější lék v lidové mluvě, zvláště

48