netouží po zbrojném panování nad národy
ostatními: království jeho není s :tohoto světa, a proto
lidé duchovní, již se hrozí chauvinismu
plemenného, bývají neodolatelně přitahováni k tomuto
mučenkovému květu oné filosofie národnostní,
kterou jsme nazvali kulturně psychologickou.

Nebylo jinak ani u nás Čechů,
nejracionalističtějšího a nejskeptičtějšího národa mezi všemi
Slovany; téměř po čtyři století můžeme sledovati
v našich dějinách různé formy a odstíny
mesianismu se "zvláštním mystickým nádechem a
dojemnou vroucností", jak dí historik velice
kritický. Jest zásluhou Kamila Krofty, že (v článku
vývoj českého národního vědomí v České revui,
1919) vysledoval první stopy této národně
náboženské víry již v husitství, a to ve vědomí zvláštní
svatosti národa, který, povolán jsa Prozřetelností
k velkým činům ve službách božích, první
poznal pravdu boží čistou a první za ni tasil meč.
Tato hrdost, v níž se podivuhodně mísí pevná ví·
ra v hodnotu poznání s energickou mužností
krajně činorodou, doprovázela reformační část
našeho národa trvale a vydatně přispívala k
vytváření českého národního vědomí od XV. do
XVII. věku. Ale pak se, jak poznáváme, z
projevů Komenského, pojí k této hrdosti národa
vyvoleného k velkým věcem, bolestné poznání, že Bůh
stíhá svůj lid zvláštním utrpením: ježto jej
miluje, křížem ho navštěvuje; i u nás se dostavují
citové podmínky pro mesianismus nenepodobný
polskému z doby romantické. Zmlknou·li v naší
poesii i literatuře vůbec tyto tóny v symfonii
důvěry a naděje, Isebepovzbuzovánía optimismu,

45