nýbrž na duchové a kulturní skutečnosti, jakou
jest poznání o národě a národnosti, musíme
budovati své pospolité úsilí o vzdělanost, bez něhož
naše politika budovatelská, obranná i zahraniční
vůbec pozbývá smyslu.

*

Akademický sborník českých biologů i
anthropologů nezabývá se ovšem zevrubněji pojmem a
obsahem národa a národnosti, leda tam, kde chce
pojem a obsah rasy názorněji osvětliti jejím
odlišením od národa neb dovoditi svou ústřední
zásadu, že národnost a plémě nejsou na sebe
vázány. Ale i v těchto příležitostných a proto
celkem stručných a zběžných zmínkách a
poznámkách jest obsaženo mnoho podnětné látky, hodné
hlubšího promyšlení.

Jest zajímavo, že oba autoři, kteří podávají
v akademické publikaci výměr národa
(národnosti), Jindřich Matiegka a Karel Weigner, jsou
o věci mínění nestejného; spíše než z rozdílu
mezi anthropologem a biologem vyložíme tento
rozpor z příslušenství obou učenců ke dvěma
různým generacím, z nichž mladší, sotva beze
vlivu veřejných událostí, prosytila své pojetí národa
- možná, že bezděky a podvědomě - živlem
státně politickým. Jindřich Matiegka definuje
národ takto (str. 33): "Národem nazýváme
souhrn lidí pojených k sobě sociálními znaky,
hlavně kulturními prostředky a potřebami, na př.
řečí, stejným kulturním směrem, náboženstvím,
stejnými dějinami atd. Pojítkem jest tu vědomí
společného kulturního majetku, kulturních
pro
30