hamelnští vkládají do své svůdnické píšťaly, ale
stejně se jim nepodaří vylákati Odina s mračným
kloboukem neb Donara s hromovým kladivem
z Walhally či z Niflheimu, jako se jim nepoštěstí
usaditi na prestolu národnosti a učiniti praotcem
dokonalé a čisté rasy teď ve dvacátém století
ideálního člověka nordického, muže dlouholebého,
vysokého, štíhlého vzrůstu, plavých narudlých
vlasů, modrošedých očí a stejné schopnosti k
válčení jako k státnické organisaci i metafysickému
hloubání.

Jak se podle dosavadního zkoumání a
nesporných výsledků anthropologických jeví rasové
poměry uprostřed našeho národa? Varujme se
především osudného omylu svých sousedů a
nevkládejme do otázek plemenných cizorodé pojmy
linguistické a kulturní! Že náležíme k jazykovému
kmeni slovanskému, že jsme skrze svou řeč blíže
národům skupiny baltské než germánské a že se
všemi Slovany se řadíme k jazykové rodině
indoevropské, nemá s naším rasovým složením nic
společného. Nevíme ani, kteří plemenní činitelé
ještě před počátkem našich dějin rozhodli v
českých zemích o budoucí rasové povaze obyvatelstva
naší vlasti: když veliká vlna slovanská trvale
zaplavila kraje mezi Sudetami, Karpatami a
Dunajem, jistě tu nalezla zbytky praobyvatel, snad i
několika plemen, a s nimi se smísila krví i duchem.
Anthropologie, která ostatně v poslední době
zapochybovala o dostatečné průkaznosti svých
kraniologických měření, pronesla a ještě pronese
nejednu domněnku o tom, k jakému plemeni
náleželi předhistoričtí praobyvatelé naší vlasti a

26